Waldorfské školy jsou zásadně otevřeny pro všechny děti nezávisle na jejich víře, barvě pleti, pohlaví a výši příjmu rodičů. Rodiče se nejprve účastní podrobných rodičovských informačních večerů a poté se koná pohovor s jednotlivými dětmi. Také ve vyšších ročnících je možný přestup z jiné školy na školu waldorfskou.
Waldorfské školy u dětí a dospívající mládeže vyváženě rozvíjejí rozumové, kreativní, umělecké, praktické a sociální dovednosti. Vyučování probíhá formou epoch. Od první třídy se žáci učí dvěma cizím jazykům. Chlapci a děvčata společně v hodinách ručních prací pletou, háčkují a šijí, v řemeslech řežou, kovají a brousí. V umělecké výchově zvládají hru na hudební nástroj, sborový zpěv a dramatickou výchovu. Narozdíl od jiných škol děti nepoužívají hotové učebnice, které nevyhovují dynamickému pojetí výuky. Vytvářejí si vlastní pracovní sešity a učí se používat encyklopedie, atlasy i jinou literaturu.
Ne, nemusí. Waldorfská škola je vhodná pro všechny druhy nadání. Žáci na této škole samozřejmě také malují, kreslí, modelují a sochaří; nejde ale přitom jen o výsledek, spíše se jedná o celkový proces. Během umělecké činnosti si žáci procvičují rozmanité schopnosti až po čistě uměleckou tvorbu. Waldorfští učitelé usilují o to, aby vyváženým způsobem rozvíjeli rozum, kreativitu a osobnost žáka.
Rozhodně ne. Pro děti, které mají vážné poruchy chování a učení či mentální handicap a které tudíž nelze integrovat do běžné třídy, existují praktické waldorfské školy, které vycházejí z léčebné pedagogiky. Běžné waldorfské školy jsou určeny stejnému spektru dětí jako jakékoliv jiné školy s tím rozdílem, že waldorfská pedagogika oslovuje také jejich schopnosti sociální, řemeslné a umělecké.
I když se waldorfská škola zříká hodnocení známkami, učitelé samozřejmě opravují všechny žákovské práce. Při tomto hodnocení nevyužívají známky, nýbrž slovy formulují individuální pokroky či nedostatky žáků. Waldorfská pedagogika se řídí podle vývojových fází dítěte, proto není rozhodující jen stav vědomostí, nýbrž celkový vývoj člověka. Od první do deváté třídy zůstávají žáci podle možností v daném třídním kolektivu, i když jejich výkony přechodně zaostávají. K opakování ročníku může dojít pouze ve zcela výjimečných případech.
Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách – dvouhodinových vyučovacích blocích, které se dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Každý den po dobu 3 až 4 týdnů rozvíjí učitel jedno dané téma (např. matematické operace, stavbu domu, dějiny Řecka). Tímto způsobem se mohou intenzivněji zabývat daným tématem učiva. Základní dovednosti jako psaní, čtení a počítání si žáci upevňují i mimo epochovou výuku, tedy průběžně celý rok, a k tomuto účelu jsou vyhrazené i tzv. cvičební hodiny.
Děti se mohou zdravě rozvíjet v takovém kolektivu, který se bude vyznačovat stálostí a jistým rytmem. Abychom jim v tomto ohledu mohli být spolehlivou oporou, doprovází waldorfský třídní učitel svou třídu podle možností po celých devět let během hlavního vyučování, které zahrnuje první dvě školní hodiny ve formě epochové výuky. Přitom se se svými žáky velmi dobře seznámí, a může tak individuálně posoudit jejich silné a slabé stránky.
Waldorfský učitel musí projít speciálním studiem, které ho připraví na zvláštní požadavky vyučování na waldorfské škole. Samozřejmě záleží na jeho individuálních možnostech, jakým předmětům ve třídě vyučuje. Třídní učitelé se věnují po dobu několika týdnů každé ráno během prvních dvou vyučovacích hodin danému předmětu (viz otázka č. 6). Poté vyučují oboroví učitelé cizí jazyky, tělocvik, eurytmii, výtvarnou a hudební výchovu či řemesla. Na prvním stupni se nejedná o množství čistě odborných znalostí, nýbrž o to, aby si žáci vytvořili živý vztah k vyučované látce, aby vnímali, čím jsou a co právě prožívají.
Protože se výuka na waldorfské škole zaměřuje vždy na danou vývojovou fázi žáka a je spojena s jeho aktuální životní situací, vyskytuje se problém nízké motivace jen zřídka. Iniciativu nevyvíjejí děti na základě tlaku učitele, nýbrž ze své vlastní, zdravé motivace. Tu podporuje i forma výuky, která se opírá o prožitkovou pedagogiku, projekty a řešení problémů.
Eurytmie je umění pohybu, které je vyučováno ve všech ročnících. Na rozdíl od gymnastických, pantomimických nebo tanečních pohybů, které mohou být vytvářeny zcela volně, existuje v eurytmii pro každé písmeno a tón jasně daný tělesný projev. V hláskové eurytmii např. žáci svým pohybem těla vyjadřují, jaké hlásky v básni žijí; v tónové eurytmii je pohybem vyjádřena hudební kompozice intervalu tónů.
Na waldorfské škole jsou přírodní vědy zastoupeny stejně vyváženě jako ostatní předměty. Velký důraz je kladen na pokusy z oblasti fyziky, chemie a přírodopisu, pomocí nichž žáci objevují důležité přírodní zákonitosti. Předmět informatika je pevnou součástí výuky na waldorfské škole, přičemž pedagogové kladou důraz především na to, aby se děti před tím, než se seznámí s virtuálním světem, důvěrně seznámily se světem přirozeným a se svými sociálními a tvůrčími schopnostmi. Z těchto důvodů má informatika své místo především ve vyšších ročnících.
V žádném případě. Waldorfští učitelé na prvním stupni naopak budují vztah, který je postaven na přirozené autoritě učitele ke svým žákům. Děti hledají své hranice. Jen tehdy, jestliže jsou si díky dospělým vědomy těchto hranic, se cítí na jedné straně jistě a na druhé straně vnímají také vlastní individuální osobnost. Během jednotlivých vývojových fází se samozřejmě mění také vztah mezi učitelem a žákem.
Praxe ukazuje, že žáci waldorfských škol jsou ceněni později i v dalších vzdělávacích institucích. Ve škole, kde nejsou osloveny pouze intelektuální schopnosti, se mohou od první třídy rozvíjet klíčové kvality jako týmová spolupráce, kreativita a schopnost přemýšlet v souvislostech. Absolventi základních waldorfských škol studují a pracují úspěšně ve všech oborech.
Rudolf Steiner byl rakouský filozof, který v roce 1919 založil první waldorfskou školu ve Stuttgartu. Tato myšlenka vzešla od Emila Molta, sociálně angažovaného majitele firmy Waldorf-Astoria, který chtěl zřídit školu pro děti svých zaměstnanců. Obsah a metody waldorfské pedagogiky vycházejí z vědomostí R. Steinera o zákonitostech vývoje dítěte a dospívající mládeže. Kromě pedagogiky našly duchovně vědecké výzkumy R. Steinera uplatnění také v biologicko-dynamickém zemědělství, lékařství, architektuře a umění.
Ve waldorfských školách se stejně jako v ostatních evropských školách vychází ve výuce z křesťanských hodnot. Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Spíše usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců do té míry, aby byli v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání. Waldorfské školy proto nepreferují žádné vyznání. Samotné duchovně vědecké smýšlení Rudolfa Steinera není předmětem vyučování.